Světla v nás

Will

Požádám Sebastiana, aby chvilku počkal, než se vzpamatuju, jelikož mám stále tak nějak problém s ovládnutím svého žaludku, který se očividně nedovede srovnat s tím, jak dlouhou dobu strávil vzhůru nohama, a on i přes hlasité protesty malého vílího chlapce na svém ramen souhlasí a dovoluje mi se posadit ke stromu.

,,Copak vy mě vůbec neposloucháte?!" rozčiluje se mezitím opět malý chlapec a teď už to vypadá, že vzteky snad bouchne. ,,Říkám vám, že vás hledá snad každý-"

,,Jak se jmenuješ?" přeruším ho neomaleně a Sebastian, který už ho nejspíš má dost, ho lehce zvedne a postaví na zem. Hoch pohodí hnědými rozcuchanými vlasy a sjede ho nakvašeným pohledem, zatímco Seb si sedá vedle mě.

,,Jsem Will," štěkne útočně a já povytáhnu obočí.

,,Jsem Anna, Wille. Těší mě."

,,Já samozřejmě vím, kdo jsi..."

,,Přestaň s ní mluvit tímhle tónem, nebo tě pověsím na nejbližší větev za to tvoje pýžo a nechám tě tu," vyjede na něj Sebastian a Will se uraženě otočí zády k nám a plácne sebou na zadek za neustálého mumlání.

Sebastian přesune svou pozornost na mě a já v jeho tváři poprvé spatřím očividnou úlevu.

,,Jsi v pořádku?" zeptá se mě a chvíli to dokonce vypadá, že zvedne ruku, aby se mě dotkl. Nakonec ale jen zavrtí hlavou. ,,Byla jsi úplně mimo. Vůbec jsi nereagovala a skoro to vypadalo, že nedýcháš. Po pár minutách se to zlepšilo, díky bohu... to už jsme byli na cestě za Henrym a Helenou."

,,Je mi mizerně," přiznám a zavřu oči, protože se mi prudce zamotá hlava. ,,Ale není to na umření." Odmlčím se a pro změnu si ho prohlédnu já. Zrak opět zaměřím na jeho nohu. ,,Ta rána úplně zmizela?" zeptám se šeptem.

,,Jo," přitaká Seb a dotkne se místa, z kterého trčel svícen. ,,Pamatuju si, jak to bolelo - pak se mi udělalo šíleně zle, zpotil jsem se a začal jsem mít pocit, že omdlím. Vím, že jsi křičela, a potom jsi... no, ani nevím, co jsi udělala. Ale když přišel k sobě, ležela jsi vedle mě a ta noha byla v pořádku."

,,Jak ale-"

,,Udělalas to ty," pronese Will a otočí se k nám s výrazem dítěte, které je rádo, že má právo mluvit před dospělými - což je směšné, vzhledem k tomu, že i my jsme děti.

,,Já?" zopakuju, už to ale ani nezní šokovaně.

Will přikývne. ,,Pomohla jsi mu. Nejsem si tím jistý, ale myslím, že jsi mu dala svou magii - alespoň takhle nám to tedy popisovali strážci. Je to extrémně nebezpečné. Mohlo tě to zabít."

,,Hezké, že to říkáš," odseknu pobouřeně. ,,Hlavně, že jsi to byl ty, kdo na mě pořád křičel, ať něco udělám!"

Will se zatváří mírně lítostivě. ,,Jo, no... myslel jsem, že umíš zastavit krvácení... nebo tak něco..."

Zavrtím hlavou a snažím se ovládnout chuť vstát a zadupat ho do země.

,,A ta hvězda?" ptám se za chvíli.

,,Vlastně nevím," přizná Sebastian. ,,Když jsem otevřel oči, už tam byla."

,,Jak jsem řekl," vloží se do toho zase Will, ,,i za tu můžeš ty. Nebo spíš vy oba."

,,My oba?" pronášíme se Sebem zároveň.

,,Podle toho, co jsem viděl, tu hvězdu vyčarovalo to, že se vaše magie vzájemně dotkla. Ta tvoje," řekne ke mně, ,,se smíchala s tvou," dodá k Sebastianovi. ,,V okamžiku, kdy jsi mu pomohla, vyšlo z vás ohromné světlo - málem jsem oslepl. A pak vystřelilo přímo k obloze."

Snažím se v sobě najít alespoň malý náznak vzpomínky, absolutně se mi to ale nedaří. Vím jen, že Sebastian ztratil vědomí a já nemohla dovolit, aby přišel o život...

A abych já přišla o něj, špitne malý hlásek ve mně a já potřesu hlavou.

Sebastian se zdá být úplně vyvedený z míry. ,,Hele," začne a odkašle si, protože jeho hlas mírně zaskřípe, ,,já vím, že Ann už udělala pár fakt šílených věcí - nic osobního, Anno, zachránila jsi nám život, už několikrát - ale já jsem nikdy nic divnýho neudělal, takže netuším, co tě přivádí k tomu, že bych měl magii-"

,,Vlastně," ozvu se tiše se sklopenou hlavou, ,,když jsi se mě dotkl, to znamení, kterým mě Verena označila, vybledlo-"

,,Moment!" vyjekne Will a vyskočí na nohy, načež se ke mně rozběhne, vyskočí na moje lýtko a vyšplhá až k mému zápěstí, což hrozně šimrá. ,,Verena že tě označila? Ukaž..."

Obrátím zápěstí a umožním mu pohled na nyní už světlounké V, pozůstatek na moje první setkání s čarodějnicí.

,,Ale ne," zavrtí Will hlavičkou a vykulí oči. ,,To ne, tím se všechno strašně komplikuje..."

,,Ani mi nezkoušej říct, že jsem teď Verenin majetek a že si pro mě přijde, protože to už jsem párkrát slyšela," procedím k němu skrz zuby a stáhnu si ruku zpátky k sobě.

,,Musíme pokračovat," zavrtí Will hlavou a podívá se na mě s očima doširoka otevřenýma a výrazem plným zoufalé prosby o pochopení. ,,Nerozumíte tomu. Nejenže po vás jde vílí národ a král, ale dokonce i Verena..."

,,Počkat," skočí mu do řeči Sebastian a nakrčí čelo. ,,Jak to myslíš, že po nás jde vílí národ?"

Will se zatváří, jako by kousl do citrónu. Otevřu pusu a on se odvrátí, čemuž se ani nedivím, protože ho se Sebastianem právě podrobujeme rentgenovému pohledu.

,,Wille," oslovím ho pomalu a položím mu otázku, kterou jsem měla vyslovit už dávno, nicméně přitom všem jsem ji tak nějak úplně vypustila: ,,Proč jsi vůbec tady?"

• Pojďme si zahrát hru Kdo je Will a o co mu sakra jde, než si najdu čas na napsání další kapitoly, která už snad bude delší, než je tahle, a k něčemu se v ní dobereme. Například k tomu, kam teď Ann, Seb a jejich nový kamarád (pokud je kamarádem, že jo) půjdou. A vlastně na vás asi vybafnu dalších pár informací, ve kterých se pak sama ztratím. Taaakže se těšte!♥