Světla v nás

Portál

,,No to si ze mě děláte srandu," slyším promluvit Seba, který se se značnou námahou škrábe na nohy za Willovými zády. Will se k němu obrátí a já na něj taky upřu pohled - tváře i čelo má od hlíny. Zřejmě se rozhodl použít stejnou taktiku jako já, když se okolím šířilo to světlo, a přimáčkl se obličejem k zemi. Teď kamarád vstane a zavrtí na Willa hlavou. ,,Vsadím se, že takhle jsi rozhodně nevypadal, když jsi byl mrňavej."

Will sklopí oči ke svým dlaním a vyvalí oči. ,,Co to mám s kůží?"

,,Lepší otázka by spíš byla, co to máš sakra s obličejem," odporuje Sebastian a já se mezitím taky zvednu. Will zeširoka rozevře hnědé oči a vyhrkne: ,,Co mám s obličejem?!"

,,Nic," uklidním ho rychle a vrhnu na Sebastiana obviňující pohled. ,,Vypadáš... dobře."

,,Až moc dobře," nedá se odbýt Sebastian a rozhořčeně máchne rukou směrem k Willovi. ,,Jako vystřiženej z katalogu Calvina Kleina!"

,,Z čeho?" nechápe Will a já se neubráním úsměvu, když se na něj podívám.

,,To pyžamo mu to trochu kazí," usoudím a Will se automaticky podívá na svůj oděv, načež se plácne do čela.

,,Zatraceně!" zakleje a pak na mě pohlédne s nakrčeným obočím v nervózní grimase. ,,Budeme muset sehnat nějaké oblečení. I pro tebe - takhle bychom přitáhli moc pozornosti."

,,Copak my půjdeme mezi lidi?"

,,Samozřejmě," odpoví mi hoch a odhrne si kudrnaté vlasy z čela. ,,Helena a Henry pracují nepochybně na polích, která se rozprostírají okolo hlavního města."

Cítím, jak mi z obličeje vyprchává barva, ,,Ale není v hlavním městě taky..."

,,Ano," přeruší mě Will mávnutím rukou a jeho výraz je přesným příkladem slova vážný. ,,Král. Což je přesně důvod, proč potřebujeme nějaké maskování."

,,Bů," ozve se Sebastian a já i Will se k němu obrátíme. Cítím, jak moje obočí vyletělo vzhůru, a Will se tváří obdobně. Můj kamarád mezitím pohodí černými vlasy, aby se mu dostaly z očí, a oplatí nám pohled. Založí si ruce na hrudi a přesměruje svou pozornost výhradně na Willa.

,,Co prosím?" zeptá se ho hoch z vílího národa a nechápavě zamrká.

,,Bů," zopakuje Sebastian v jasném napodobení krávy a já přešlápnu a zadusím v sobě smích, když mi dojde, o co mu jde.

Will rozpačitě obrátí pohled ke mně. ,,Nejsem si tak úplně jistý, co přesně se po mně teď chce."

,,Alespoň zabuč," pronese Sebastian a já s protočením očima vysvětlím: ,,Chce, abys poděkoval."

,,Oh, aha." Will zamrká, potom potřese hlavou a znovu přesune oči ze Seba na mě, jako by ve mně hledal oporu. ,,A za co bych měl děkovat?"

Svým způsobem se Sebastianovu rozhořčenému odfrknutí ani nedivím, namísto toho, abych jeho pohoršení sdílela, se ovšem musím začít smát. Založím si ruce na hrudi a zavrtím hlavou, přičemž se snažím koutky úst násilně držet dole. Will je evidentně zcela zmatený - jeho výraz, když si všimne mého smíchu a Sebových nadávek, mluví za vše.

,,To nic," uklidním ho a zakřením se Sebastianovým směrem. Když kolem Willa procházím, konejšivě ho poplácám po paži, pořád ještě pobavená. ,,Nech to plavat."

,,Nevděčnej skřet," uleví si Sebastian, když se postavím vedle něj. Košili má roztrženou a umazanou od bláta.

,,Už to není skřet," ušklíbnu se, zatímco Will se obhlíží ze všech možných stran a úhlů, až málem ztratí rovnováhu a spadne. ,,A ty máš ve vlasech jehličí," podotknu k Sebastianovi, ten se předkloní a začne si ho z vlasů vytřepávat jako pes.