Světla v nás

Špatné nápady

Sebastian s Helenou mezi sebou ještě prohodí několik slov, která nestačím zachytit, potom však Helen dveře do pokoje zavře a já si domyslím, že mi chlapec přenechal první koupel. Nervózně přešlápnu a změřím si Helenu pohledem - je hubená, dlouhé vlasy má stažené do copu, ruce i nohy má jako párátka. Možná bych ji dokázala přeprat, to se ovšem o Henrym rozhodně říct nedalo, a teprve v ten moment mě napadne, že by mě třeba mohli naložit do vany, počkat, až zavřu oči a potom mě jen zatlačit pod vodní hladinu...

 ,,Tudy," řekne Helena a ukáže na protější dveře. Přikývnu a nechám ji, ať dovnitř vejde první, pro případ, že by na mě uvnitř číhala nějaká další stvůra, která se v tomhle světě mění z přízraku v realitu.

 Místo toho však vejdeme do poměrně velké místnosti s tmavou podlahou, v jejímž středu se nachází dvě vany z masivního dřeva stejné barvy, jakou má právě i zem. Okolo každé vany se nachází závěsy, které je možné zatáhnout a skrýt se tak před zraky ostatních v místnosti. Napadne mě, že kdybych si vanu vystlala peřinami a polštáři, byla by z ní vcelku slušná postel s nebesy.

 Na levé straně se pak nachází umyvadlo se zamlženým zrcadlem, na pravé pak ohniště. Doslova - nad ním je obrovský kotel, ze kterého stoupá pára, tudíž je v místnosti ohromné horko. Všechno je pochopitelně osvíceno pochodněmi.

 ,,Nezačne to tu hořet?" vypadne ze mě jako první. Helena se zasměje a zavře za sebou dveře. Všimnu si, že naproti mě na druhé straně místnosti jsou ještě jedny, právě takové, jakými jsem přišla, než se na to však stačím zeptat, sebere Helena ze stoličky v rohu místnosti šedý ručník a vtiskne mi ho do rukou. Je překvapivě měkký.

 ,,Neboj se. Ochranná kouzla."

 Otevřu pusu a ručník mi málem spadne na zem. ,,Ale říkala jsi přece-"

 ,,Že magie vymizela, jistě. Tak zní oficiální verze," vysvětluje dívka a nechává mě stát u dveří, zatímco přechází ke kotli, bere zpoza něj vědro - dřevěné, jak jinak - a nabírá z něj horkou vodu. Sleduju ji, jak ji lije do vany, a přejdu k ní, abych zjistila, že sice má špunt a tudíž i odpad, kterým vodu potom vypouští ven, nicméně žádný kohoutek. 

 ,,Jak jako oficiální verze?" ptám se. ,,Takže vy můžete kouzlit?"

 ,,Jen málo a velice omezeně," řekne Helena a vrací se pro další vědro vody. ,,Například můžu zabránit tomu, aby mi svíčka podpálila dům."

 ,,Anebo sáhnout mezi plameny, aniž by ses popálila," zamumlám a ona se na mě usměje, v obličeji rudá námahou, když táhne další vědro s vodou k vaně. 

 ,,Tohle konkrétně je zrovna trochu... složitější," pronese a zafuní. ,,Mohla bys prosím tamhle z té skříňky vytáhnout mýdlo a šampón?"

 Otočím se směrem, kterým ukazuje, a spatřím za sebou malou skříň. Přejdu k ní a vytáhnu z ní opravdu něco, co připomíná tuhé mýdlo, a něco, co je nejspíš pokusem o šampon ve skleněné dóze. Oboje má divnou zelenou barvu a pro jistotu se snažím k tomu nečuchat.

 ,,Můžeš si vlézt dovnitř," pronese potom Helena a já na ni zaraženě civím, náruč plnou ručníku, mýdla a šampónu. Zamrkám a otočím se, abych zkontrolovala, jestli mají dveře zámek. Jak překvapivé - nemají. 

 ,,Být tebou, svlékla bych se. V tom oblečení se ti asi bude mýt špatně," podotkne dívka a já zamrkám znovu a dojde mi, že se odtud očividně nechystá odejít. Moje podezření o tom, že se mě chystá utopit, se zdá čím dál tím víc pravděpodobné...

 ,,Tak honem, než sem vtrhne Henry. Zatáhnu ti závěsy," dodá, když vidí můj pohoršený výraz. ,,Proč s tím tolik naděláš?"

 Obrátí se ke mně zády a já se zamračeně vydám k vaně a položím si na její okraj ručník a kosmetiku. Svleču se a oblečení zůstane ležet na hromadě u vany tak, jak jsem ho ze sebe sundala. Pak rychle stoupnu do horké vody a syknu, načež okamžitě zatahuji závěsy v obavě, aby se Helena náhodou neotočila.