Světla v nás

Návrat Magie

Z jakého důvodu má každá druhá osoba, na kterou v tomhle šíleném, naruby obráceném vesmíru narazíme, potřebu používat slova Tak začneme? Ráda bych učinila prohlášení. Ne, nezačneme. Celé to totiž už dávno začalo, konkrétně v okamžiku, když jsem před týdny otevřela oči v domě Henryho a Heleny Pollardových, srazila se v lese se Sebastianem a Verena mi vypálila znamení do zápěstí a prohlásila mě za svůj majetek. Tehdy k to všechno začalo, tak ta slova prosím. přestaňte. neustále. opakovat.

Fakta, se kterými pracujeme, se ukazují jako chybná nebo se úplně mění každých dvacet čtyři hodin. Moje hlava z toho jednou, přísahám bohu, prostě exploduje. Verena je zlá, pomstychtivá mrcha, která dřív byla jen vyděšenou holkou, co se snažila udělat přesně to, co se snažíme udělat my - zachránit tenhle svět. Alespoň do určitého bodu. A Foneus ani není Foneus. Ta gigantická obluda je uvězněný Nositel světla, který si vůbec nepamatuje, že byl někdy člověk, protože ho Neysa a Drake sfetovali kytkama, po kterých všichni, kdo na Nositele kdy narazili, zapomněli, že tu byli - včetně jich samotných. Jak šílené to je? Přivádí mě to k zjištění, které mi nepříjemně hlodá v mysli, kdykoliv se na Neysu, na tu podivínku, která se nejdřív jen čas od času objevila, aby nám pomohla, než vyšlo najevo, že ona je Světlo, že je královna - je to zjištění, že jestli neuspějeme, nepošle nás domů, abychom pokračovali ve svých životech. Najde prostě jen způsob, jak nás vymazat, a potom bude klidně čekat dalších deset, možná i sto let, aby sem přitáhla z našeho světa jiné mladé lidi, které do tohoto všeho zaplete, aby nakonec neměli na výběr.

,,Annabello."

Její hlas mě vytrhne z mých myšlenek. Sebastian už mě nedrží, nejspíš jsem se ho pustila sama. Prošli jsme portálem a stojíme zase v místech, kde Neysa trávila celé ty roky, v nekonečné bílé, která mi vypaluje oči. Ty Sebastianovy jsou také podlité krví, jistě ho pálí stejně jako mě.

,,Ano?" ptám se, protože je evidentní, že na mě královna Světa bez světel mluvila, zatímco já si v hlavě procházela všechny nové i staré informace. I přesto, že se snažím ji vnímat, v mé mysli i nadále běží kolotoč myšlenek, které je těžké zastavit.

Alexander Drake byl vzdělaný muž se ženou a dcerou, který jako jediný na světě společně s Gaadernami znal tajemství Neysiny existence. Byl to její společník, rádce, bůh ví co přesně - a miloval ji tak, jako nikdy nemiloval Mary Drakeovou. Pomohl Neyse, když ji Temnota zahnala z tohoto světa díkyJessabel - byl s ní a ne se svou ženou. Nechal Helenu a Mary, ať se o sebe postarají, přestože byly v přímém ohrožení kvůli tomu, jaké postavení Alexander zastával před pádem Světla. Vytvořil kroniku znázorňující dějiny tohoto světa, aby jeho obyvatelé nikdy nezapomněli, jaká je pravda, a šířil ji z bezpečí, zatímco Mary musela obětovat všechno, aby zajistila, že Heleně nikdo neublíží. Mezitím Drake pomohl Neyse i s prvními Nositeli. Když to nevyšlo a Verena s Jessabel přivedly krále do nechráněného Světa bez světel, dovytvořil s Neysou proroctví, aby zajistil, že příštím Nositelům zajistí pomoc od všech národů - obrátili hru. Zatímco Veronika a Francis měli zůstat v utajení a přivést Neysu zpět v tichosti, my jsme měli být na očích, chráněni všemi tady, abychom měli větší šanci na úspěch. Jestli to vůbec může vyjít? Nevím. Spíš bych řekla, že jsme jen další zkouška.

,,Jsi připravena na návrat?" Neysina otázka konečně doputuje až do mého mozku a já na ni povytáhnu obočí dřív, než se stačím zarazit. Její vlasy jsou zase o něco světlejší. Periferně vidím i konečky těch svých - v té bílé okolo taktéž skoro září.

,,Já?" zopakuju a zabodnu si prst do vlastního hrudníku. ,,To vy jste tu strávila desetiletí."

,,Ann," ucedí ke mně Sebastian a když ho najdu očima, jeho výraz mi napovídá, že bych se měla držet zpátky a chovat se k ženě s o něco větší úctou. Sebastian radí mně, ať se chovám slušně? Všechno je vážně ještě víc vzhůru nohama.