Světla v nás

Podmínka

 Zůstanu klečet a obrátím se na Henryho, který na mě pokrčí rameny. To, že ani on přesně neví, co máme dál dělat, mě trochu vyděsí, a tak se postavím a couvnu směrem k němu a Jenny, přičemž doufám, že vlci opět promluví první. Jenže se to nestane a tak se slova ujmu já, přestože se mi chvěje hlas.

 ,,Váš druh nám zachránil život," prohlásím. ,,Nebýt gaadernských vlků, nikdy bychom se nedostali z Vlčí hory."

My víme, Nositelko světla, promluví v mé hlavě jeden z vlků. Na tomto světě existuje jen málo věcí, které nám mohou uniknout.

 ,,Zvládnete vycítit magii," řeknu a polknu, načež udělám malý krůček dopředu, ,,znamená to, že jste věděli, že jsme se se Sebem objevili? Věděl to v tom případě i král?" Přistihnu se uprostřed dalšího zbrklého kroku dopředu, rozrušená a dychtící po odpovědích na všechny mé otázky. ,,Můžete zjistit, kde je Sebastian teď?" vyletí ze mě ještě, a pak už jen koukám všem vlkům střídavě do očí a čekám, co mi řeknou.

 Trvá jim to. Nejdřív se na sebe podívají  a já přešlápnu a ohlédnu se k Jenny a Henrymu, protože to vypadá, jako by mezi sebou Čistí vedli rozhovor, do něhož nás nezahrnuli. Henry jen pokrčí rameny a Jenny zběsile mrká, jako by se snažila dostat ze šoku.

 Asi bude lepší, když si o tom promluvíme vedle, ozve se potom jeden z nich a aniž by čekal na mou reakci, otočí se a zamíří do obývacího pokoje. Zamrkám a Henry na mě pokrčí rameny, načež opatrně vykročíme za vlky do místnosti.

 ,,Neměli bychom se tu moc zdržovat," vyhrknu zbrkle, protože mě znervózňuje, jak si Čistí líně lehnou na koberec před pohovkou a stočí k nám oči. ,,Král, vojáci, víly nebo Gaaderny nás brzo najdou..."

 Toho se nemusíte obávat, přeruší má slova vlk a já okamžitě vím, že mluvím s tím, který si zatím ještě nelehl, ale zůstal stát na všech čtyřech a upírá na mě pohled. 

 Otevřu a zavřu pusu, načež se znovu podívám na Henryho, který znovu pokrčí rameny, čímž mi na sebevědomí moc nepřidá. Napadne mě, že jsem už takhle jednou slepě uvěřila - Willovi. A jak to taky dopadlo, že? Jak můžu vědět, že tohle není jen nějaký trik a že tihle vlci ve skutečnosti nepracují pro krále? Jak si mohu být jistá, že jejich věštba ze mě taky dělá osvoboditelku? Co když je to všechno úplně jinak a oni nás zradí?

 Cítíme tvou nejistotu, Annabello, poví mi vlk, který leží blíže k pohovce, a skoro to zní, jako bych ho bavila. Nás se ovšem obávat nemusíš. Nejsme jako tvůj vílí přítel.

 ,,Will můj přítel nebyl," odpovím hořce a trochu mě znepokojí fakt, že vlci zřejmě vědí, na co myslím. Váhavě vykročím vpřed a posadím se na pohovku, načež kývnu na Jenny, která se spěšně posadí vedle mě. Henry zavrtí hlavou a zůstane stát, svalnaté ruce zatnuté v pěst, připravený se bránit, kdyby to bylo třeba.

 Ne, to nebyl. My ovšem jsme.

 ,,Co o mě říká vaše věštba?" zeptám se přímo a hledím přitom na vlka, který zůstal podobně jako Henry stát, díky čemuž jsem ho pomyslně jmenovala jejich vůdcem a tudíž někým, s kým mám mluvit.

 Naše věštba? otáže se vlk a ostatní dva zvednou hlavu, jako bych je něčím vyvedla z míry. Přikývnu a nakrčím čelo, na pohovce se posunu až na samotný její okraj a nakloním se hlavou kupředu.

 ,,Věštba pro vlky. O nás. Slyšela jsem, že každý národ má jednu - ta pro Gaaderny mě označuje jako někoho, kdo je zničí..."

 Ah, přeruší mě vlk. Proroctví psané v kameni. 

 ,,Proroctví psané v čem?" vyhrknu a Henry sykne a zavrtí na mě hlavou, čímž mi dává najevo, abych se mírnila. Uvědomuju si, jak nevychovaně se chovám - bylo by to neslušné i ve světě, kde bych nemluvila s vlkem, kterému v krvi koluje magie.

 Naše proroctví - věštby, jak je nazýváš ty - je poněkud... komplikované. Myslím ovšem, že bude jednodušší, když ti ho ukážu osobně. Vlk přešlápne bílou tlapkou a upře na mě světle modré oči. Překvapí mě, že mají takovou barvu, než se tím ale můžu začít zaobírat, dodá vlk: Jmenuji se Velos.

 Překvapeně na něj zamrkám a potom se mi do tváří vrhne červeň. Vůbec mě totiž nenapadlo se zeptat, jak se Čistí jmenují. Vůbec mě nenapadlo, že by mohli mít nějaká jména.

 Nejsou to zvířata, připomenu si opět v duchu. Je to národ rovnocenný lidem.

 ,,Annabella," přinutím se říct. ,,Ale to už víte. Tohle jsou Henry a Jenny."

 Velos jim pokývne a ostatní dva vlci se postaví a skloní hlavu. 

 Xifos, představí se ten, který ležel blíž k pohovce, a druhý mi sdělí, že jeho jméno zní Anemos.

 ,,Říkali jste, že mi vaše proroctví sami ukážete," promluvím a snažím se působit sebevědomě, když se dívám Velosovi do očí. ,,Znamená to, že nás vezmete k... no... k vašemu národu?"

 Velos mi krátce pokývne. Ano.

 ,,Ale co potom?" chci okamžitě vědět. ,,Vlčice tam na Vlčí hoře tvrdila, že budete vědět, co dělat. Já ale nejdřív musím najít Sebastiana. Bez něj se nikam nehnu."

 ,,A taky Helenu," skočí do rozhovoru Henry a podrážděně se na mě podívá. ,,Bez ní se taky nikam nejde."

 ,,Samozřejmě," vyhrknu a zastydím se, že jsem na ni takhle zapomněla. ,,Musíme najít Sebastiana a Helenu. Předpokládám, že vám nemusím vysvětlovat, o koho se jedná." Zaháknu si prsty o sebe a sklopím oči k zemi, protože mi najednou připadá, jako bych si určovala příliš mnoho podmínek. Koneckonců to nejsem já, kdo si může poroučet, nebo ano? Podle všech jsem sice mocná Nositelka světla, která všechny zachrání, já mám ale co dělat, abych mezitím nezabila sebe.

 Rozhodně nejsem ta, kdo si může otvírat pusu.

 Ale zdá se, že vlci to ani nepostřehli. Chvilku je ticho, takže usoudím, že se asi zase baví mezi sebou. Potom se na mě upřou Velosovi modré oči.

 Nemusíš nám Sebastiana představovat. Je druhým Nositelem světla a je nám více než jasné, že bez něj pokračovat nebudeš, oznámí mi a já zamrkám, vyvedená z míry tím, jak přesvědčeně a smířeně to řekl. Do tváří se mi bůh ví proč zase vžene červeň. A Helena v sobě nese krev rodu Drakeů. Je pro vás nezbytná. Vaše osudy jsou pevně spjaty.

 ,,Co prosím?" To promluví Henry a nakrčí na Velose čelo. ,,Helena se v blízkosti Anny a Sebastiana ocitla čirou náhodou. Našli jsme je v lesích-"

Cesta, kterou jdete, byla předem určena, přeruší ho Anemos a Henry zamrká. Nevím, co ho přesně tak šokovalo, vypadá ale, jako by dostal ránu pěstí. Vždyť tenhle svět je plný magie a věšteb. Jak ho může šokovat, že existuje i něco jako osud?

 O tomhle se ale můžete přesvědčit, až se ocitneme v bezpečí. Proroctví ve zdech vám dá odpovědi na všechny vaše otázky, dodá Xifos a já si vyměním pohledy s Henrym. Jenny těká pohledem z jeho na druhého a mně dojde, že celou dobu neřekla ani slovo. Teď ovšem není čas dělat si s ní starosti.

 ,,Sebastiana a Helenu najdeme první," prohlásím a ve stejný moment Henry řekne: ,,Nejprve musíme najít Helenu a Sebastiana a potom budeme uvažovat o tom, že bychom šli s vámi."

 Velos znovu přešlápne a v očích mu pobaveně blýskne. 

 Nemějte strach, prohlásí potom klidně, Helena a Sebastian už na vás čekají se zbytkem našeho národa. Našli jsme je před pár hodinami.